O očistném ohni - Blog-články anjelskej pomoci - Anjelská pomoc

Prejsť na obsah

O očistném ohni

Anjelská pomoc
Publikoval v Rituály-očisty-techniky ·
Nemoc je vždy něčím vyvolána. A když se zamyslíme, tak za tím něčím stojí vždy někdo. Taková je logika obyčejného, přízemního myšlení. K člověku s tradičním myšlením však přichází onemocnění doprovázené teplotou spolu s bolestí, zčervenáním, zimnicí, otoky a sekrecí.
Bolest, to je svého druhu ukazatel cesty; chce nasměrovat myšlenky správným směrem. Jelikož většinu lidí při chřipce a katarech bolí hlava, tělo tím chce říci následující: "V hlavě máš rozum a soudnost a teď je tam soustředěna bolest. Hledej příčinu v sobě. Do hlavy se vejdou jen myšlenky. Takže myslíš nesprávně, když nehledáš příčinu nemoci uvnitř sebe, ale venku. Bolest, zčervenání, teplota, otoky a sekrety - to jsou příznaky vyhledávání příčiny."

Uvedu řadu symbolických shod:

čelo - soudnost

oči - jasnost

uši - důležitost

nos - ostýchavost

čelist - samolibost.

Bolest v těchto místech ukazuje na kritické vzrůstání daného charakterového rysu. Nadměrnost se vždy obrací ve zlobu. Čím více je egoismus vzdálen od soudnosti, tím je větší.

Když se člověk tvrdošíjně drží svých špatných představ, bolí ho zátylek a krk. Jelikož viníky nachází jen v druhých, zátylek mu musí působit bolest. Tvrdohlavost je zvlášť nebezpečným rysem charakteru. S růstem tvrdohlavosti se tato postupně mění na bezohlednost a tvrdost.

Řetězec stresů začíná u člověka pocitem viny.

Nemoc má svůj původ v obviňování.

Každý symptom má svůj význam:

bolest - zloba hledání viníka,

zčervenání - zloba nalezení viníka,

teplota - zloba odsouzení viníka,

otok - zloba přehánění,

sekrece - zloba utrpení.


Když si slovy vysvětlíte postupně každou zlobu a upřímným, duši povznášejícím odpuštěním se od ní osvobodíte, budete se potit a vylučovat další sekrety. Pot je zvlášť důležitý, protože kožní povrch je rozsáhlý a množství zloby odcházející s potem je obrovské. Teplota opadne během pár minut a Vy se uzdravíte neobyčejně rychle. Poděkujte svému tělu za poskytnutou pomoc a poděkujte si za to, že jste nepovažovali práci myšlenek za zbytečnou.

Promluvme si o uvedených pěti symptomech samostatně:


Bolest - to je zvoneček, který cinká na poplach a oznamuje, že netřeba hledat vinu u druhého, když se bolest objevila ve Vašem těle. Kdyby tělo bolelo jeho, byl by vinen skutečně on. Bolest se snaží zabránit Vám, abyste vstoupili na nesprávnou cestu. Například když Vás bolí hlava a hledáte důvod indispozice, hlava zřetelně říká: "Tady je příčina - tvoje nesprávné myšlení."

Zčervenání - to je doslova signál semaforu, zakazující jít dál. Smělý postup kupředu podobající se triumfu vítěze, jenž oslepuje a přivádí do neštěstí. Triumf vítěze rychle oslepuje, když člověk bojuje zlem proti zlu. Jedině dobrem dosažený úspěch přináší opravdové štěstí, ale vítězstvím ho nelze nazývat, protože šťastné jsou obě strany.

Například když zjistíte, že na Vás nepříjemně zapůsobila zima, zčervenání ukazuje, které místo utrpělo. Červené uši vypovídají o tom, že člověk nesprávně slyší, začervenalé oči ukazují, že člověk nesprávně vidí život, a tak dále.

Teplota - svědčí o tom, že i když jste na člověka jako na viníka choroby mysleli bez výčitek, přesto jste vynesli nemilosrdný rozsudek, který může zničit jedině oheň teploty, když se tělu zachce Vám pomoci. Tělo je připraveno pomoci Vám vždy, když mu to umožníte. Správné myšlení je jako otevírání dveří pomoci, jež přišla v pravý okamžik. Oheň po sobě zanechává prázdnotu, aby člověk mohl začít znovu ze správného konce. Člověk jdoucí cestou utrpení musí projít očistným ohněm podsvětí, a teprve poté stanout před Bohem, když to neumí jinak.

Když jste se například pevně rozhodli, že Vaše nemoc pochází ze zimy, zvýší se Vám teplota. Ale může to být i jiný zapřísáhlý nepřítel.

Otok - vypovídá o tom, že přeháníte, když vzpomínáte na všechny ty případy, kdy Vám působil bolest, což bude koneckonců dělat i nadále. Otok upozorňuje, že můžete kvůli přehánění upadnout do zoufalství a přestanete vidět jeho dobrou stránku.

Když například věříte tomu, že vždy onemocníte ze zimy, a obecně si myslíte, že chlad je špatný a lidé jsou stejně nemocí z něj, na místě skutečné příčiny vznikne otok. Ten, kdo mručí "stejně je to tak", tomu otok vzniknout musí.

Sekrece - ukazují, že se litujete a považujete se za trpitele, ale nechápete, že sami nutíte tělo, aby trpělo. Shromažďujete všechno to, co se musí dostat ven, dokud se neobjeví nemoc, aby Vás zachránila před Vaší hloupostí.

Například když vám kape z nosu, nos Vám říká: Příčinou tvé nemoci je ukřivděnost. Kdyby byla příčinou zima, kapalo by z nosu zimě.

Menší zloba s sebou nese menší chorobu. Dokud tělo cítí, že je schopno poskytovat pomoc ve formě onemocnění doprovázeného teplotou, dělá to. Při nahromadění silné zloby by se žár zesiloval, až by to přerostlo práh únosnosti lidského těla. Dokud se v člověku uchová dětská upřímnost, poctivost k sobě samému a rovněž podvědomé uznání vlastních chyb, bude mu na pomoc přicházet onemocnění s teplotou. Ale ten, kdo tvrdohlavě trvá na vlastním právu, ten si přivolá zkoušku v podobě závažnější nemoci.

Nechovejte se k nemoci s nenávistí! Mějte ji rádi, vždyť Vám přišla na pomoc. Nemoc je Vaším učitelem. Při správném myšlení může chřipka odeznít za několik hodin a dokonce můžete vůči danému viru získat imunitu.

Proč jakýkoli zánět, třeba jen rýma, trvá přinejmenším týden, to jest sedm dní? Protože dává člověku po jednom dni na analýzu chyb na úrovni každé čakry.

Nezávisle na tom, kde se nachází ohnisko nemoci, je zánět vždy celkovým onemocněním těla. Některý zánět začne od orgánu a rozšíří se do celého těla a jiný začne celkovým onemocněním a pak se soustředí v orgánu. V takovém případě lékaři říkají, že vznikly komplikace. Například chřipka vyvolala komplikace v ledvinách nebo mozku. Ve skutečnosti se v prvním případě člověk ani během nemoci nedokázal vymanit ze stavu deprese vyvolané tím, že se mu zmařily plány. V obou případech nemoc poskytuje dodatečný čas, aby člověk pochopil, že nemoc není zlo a že člověk onemocní z vlastní neschopnosti myslet.

Bývají takové okamžiky, kdy o všechno ztrácíme zájem a chceme se schovat do kouta, abychom byli sami se sebou. Za tím se skrývá potřeba popřemýšlet si. V takovém případě nemoc s teplotou poslouží jako ospravedlnění před lidmi. Teplota je pomocník. Jindy se z nahromadění nejrůznějších stresů stane lavina a člověk nemůže najít východisko. Tehdy teplota svým očistým ohněm člověku pomáhá připravit novou, čistou startovní plochu. Umožňuje nám začít znovu a správně.

Správnější by bylo

- nikoli očišťovat, ale očišťovat se, to jest:

- nikoli měnit, ale měnit se.

Nezávisle na objektu je změna vždy vynucenou situací, kdežto změna sebe samého, to je svoboda.

Přicházejí ke mně lidé a říkají, že partner uposlechl ponaučení a teď se s ním dobře žije. "Co bych měl ještě udělat?" - ptají se. "Teď musíte změnit sebe. To, co se v něm změnilo, udělal on sám, nepovažujte to za svůj úspěch. Jedině v tom případě můžete počítat se stabilním výsledkem." - odpovídám a zchlazuji emocionální nadšení. V opačním případě by se staré vrátilo, ale už v horší podobě.

Nucený postoj - to je stres, který za stres nepovažujeme. Potřebujeme svobodu a současně se do něčeho nutíme a měníme se v otroky sebe samých. Nutíme se ráno budit na zazvonění budíku, nutíme se vstát, jít do práce, pracovat, přijít domů. Nutíme se dokonce jít spát, abychom se ráno znovu nutili vstávat. Nutím sebe a nutíme druhé. Já nechci, ale co naděláš, jinak to nejde, tak je to třeba, tak je to zvykem, je to tak a ne jinak, před tím nikam neutečeš atd. Existuje mnoho různých záminek. Krátce řečeno - nutíme se žít. Nutíme žít ostatní podle našeho řádu. Sami jsme však přišli na svět ze svobodné vůle svého ducha.

Když se podíváme na život trochu veseleji, dá se říci, že nucený postoj se stal naším zajatcem proto, že nás přišel naučit osvobození. Poproste ho o odpuštění za svou nevědomost. Poproste o odpuštění své tělo, protože místo toho, abyste žili a pracovali jako svobodní lidé, otrocky jste se nutili žít neradostným uzemněným životem.

Stačí jen osvobodit nucený postoj a obvyklá práce bude najednou snadná a radostná. Zmizí únava, stav otupělosti, pocit nesmyslnosti a beznaděje. Svět bude krásný a práce bude přinášet stále lepší výsledky. Tehdy pochopíte, kolik energie jste zbytečně vynakládali na vlastní donucování, kolik utrpení jste si působili místo toho, abyste byli šťastní.

Když začnete osvobozovat nucený postoj, sledujte během dne své myšlenky. Jakmile sami sebe přistihnete při tom, že jste se začali nutit, hned chybu napravte. Efekt se objeví už koncem prvního dne. Zmizí nahrbení, záda se snadno napřímí. Bývalý pocit viny se zmenší a srdce Vám dovolí volněji dýchat. Tíha v nohou bude menší, protože na Vás přestanou tlačit hospodářské problémy. Práce Vám v rukách jen pokvete. Večer se už nebudete nutit jít spát, abyste ráno začali znovu, ale odeberete se s radostí načerpat ve spánku nové síly, abyste ráno přivítali krásný den.

Nucený postoj sídlí v naší páteři na úrovní dolních žeber. Když ho začnete osvobozovat, můžete mít nejrůznější  pocity bolesti, pocit lámání i pocit uvolnění, který je doprovázen hlubokým vdechem. Vaše páteř získá v tomto světě pružnost. Ale když existenci tohoto stresu odmítáme, blok se bude zvětšovat, dříve oblíbená práce bude stále obtížnější a nepříjemná, dokud nepocítíte, že se Vám už nechce vůbec nic. "Nechce se" - to je velice závažný stres, blokuje volní stránku energetické čakry. Nucený postoj přehluší volní část solaru plexu, a to znamená, že člověk se už nechce dále ovládat, ale začíná to žádat od druhých, to jest začíná jednat svévolně. Když nechce jednat svévolně s druhými, bude tímto způsobem zacházet sám se sebou nebo zemře. Neosvobozený nucený postoj mění člověka v tupý stroj.

Jednou ráno, když jsem stála u okna, protahovala se, zdravila nový den a své tělo, spatřila jsem na zimní obloze velké slunce, které je pro mě symbolem svobody. V tom okamžiku jsme se slunce, svoboda a já spojily v jeden celek a já se cítila šťastná. O ničem jsem nepřemýšlela, ale v představách mi vyvstal symbolický obraz s vyobrazením lidí, kteří se probudili současně se mnou. Všichni hleděli někam dolů. Jeden si prohlížel dnešní pracovní úsek, druhý domácí nepořádek, třetí hleděl, kde co urvat, čtvrtý osnoval plán pomsty, pátý zamýšlel krádež, šestý trpěl a skuhral, sedmý... Bylo jich hodně. Používali slunce jako zdroj osvětlení, který jim dovoloval dělat to, k čemu je nutil život, přesněji - k čemu nutili sami sebe. Nikdo se necítil svobodný, i když máme všechno ve svých rukou. Byla to smutná podívaná.

Často mívám přednášky a z publika vždy zaznívá: "Posledních padesát let jsme žili v temnotě." Nikoli, moji milí. I tehdy svítilo slunce. Socialismus není horší než kapitalismus, jen jeho špatné je obráceno ven, proto jsme ho nazvali špatným. Postupně začínáme chápat jeho skryté dobro. Lidstvo cítilo potřebu dostat tuto lekci. Tomu, kdo ho považuje za špatný, se špatně žije. Kdo chce úspěchy epochy socialismu srovnat se zemí, ten chce zničit dějiny, a to je nemožné.

Historie je věčně vepsána do kosmické databáze a tamtéž je zaznamenáno všechno, co v nás je, dokonce i myšlenky. Všechny naše chyby a napravení chyb jako svědectví obnoveného způsobu myšlení. Pomník můžeme zničit, ale kdyby zůstal stát na svém místě a každý den, když bychom šli okolo, by nám říkal: "Drahý člověče, ty jsi dosud nepochopil, čemu se tě snažím naučit," možná bychom pochopili. Ale teď je zničen až do základů. Je podobný odmítání, které nepozorovaně zraje, shromažďuje síly ve stínu a pak velmi bolestivě udeří. Skrytá zloba je ta nejbolestivější. Nikdo z nás není připraven na překvapení, ať se cítíme jakkoli stateční. Svéráznost překvapení spočívá v jeho nepředvídatelnosti. Skrytá zloba na něj působí jako magnet.


- z knihy Beze zla v sobě, Luule Viilma (3.díl z osmidílné řady Odpouštím si)



Žiadne komentáre


Návrat na obsah