Čertova brána
Zkříženým sloupům ve tvaru zešikmeného písmene A se lidově říká „čertova brána“, a lidé se snaží pod nimi neprojít. Mnozí si jistě všimli, že v blízkosti sloupů elektrického vedení ve tvaru písmene „A“ jsou vyšlapané cestičky, které tento „trojúhelník“ obcházejí. I když jsou tyto sloupy postaveny na chodníku.
Říká se, že je to vchod do Satanova doupěte. Tato stavba je známá také pod různými názvy: čertova brána, psí brána, kočičí brána. Věří se, že pokud člověk takovou branou projde, přivolá na sebe neštěstí.
Původ této víry není znám. Věřilo se, že taková konstrukce je portálem do jiného světa, že jakoby zaostřený tvar sloupu akumuluje negativní energii a člověk, který prochází pod ostrým úhlem, na sebe negativní energii bere. Člověka bude pronásledovat neštěstí a bude mít černé období života.
Podle jiné verze jsou sloupy tohoto tvaru neoblíbené, protože připomínají tvar šibenice…
Mnoho lidí se ptá, co je to za pověru, kde se vzala a proč by tam člověk neměl chodit. Nuže, abyste to pochopili, je třeba se podívat zpovzdálí, jak se říká „od březového háje“ (v češtině „od lesa“).
Není žádným tajemstvím, že kromě fyzického těla máme i energetický obal, jakési elektromagnetické pozadí (a nejen to), které odráží naši náladu, fyzické zdraví, naše myšlenky a řadu dalších životních parametrů. A když se kvůli něčemu rozčílíme, vynadáme sobě nebo druhým, ztrácíme sílu, a můžeme to pocítit i fyzicky. Pokud jste někdy nadávali, hlasitě křičeli, někomu něco dokazovali, pocítíte úbytek energie, uvolnění adrenalinu a hněvu a pak fázi bezmoci a únavy na konci akce.
Tak tam se poděla síla, kam zmizela energie, nemohla z vás jen tak vypadnout a ležet na podlaze jako opuštěný náklad. Fyzika nám říká, že nic v našem světě se neobjevuje z ničeho nic a nic nemizí v ničem. Pokud existuje vysílač, existuje i přijímač. A naši předkové to věděli velice dobře.
Když jsme rozrušeni, ztrácíme své síly, a ty jsou pohlceny některými jemnohmotnými bytostmi. Proto byly stvořeny, je to jejich potrava, naše negativní emoce jsou jejich chlebem. Tyto entity mají různá jména, v naší tradici se jim říká „larvy“, nebo se jim říká moderním výrazem „astrální paraziti“.
Jde o zcela specifické tvory zvláštního rosolovitého tvaru, různých typů a velikostí. Mohou pomalu procházet pevnými předměty a stěnami, mohou se plazit po pevném povrchu, ale pomalu, jako hlemýždi. Jejich stvořitel rozhodl, že nepotřebují rychlé nohy, a jejich účelem je sedět na auře člověka a tiše sát negativní energii, pokud je k dispozici, jako pijavice, a vzhledově jako pijavice vypadají, i když bývají různí.
Ptáte se, co to má společného s vraty (bránou)? Často se stává, že odpustíme urážky, přeorientujeme se na něco dobrého, přestaneme se něčeho bát. Tehdy larvy odpadávají kvůli nedostatku potravy. A také potrava je svého druhu držadlo, kterého se larvy drží na povrchu aury. Jakmile larva ztratí svého hostitele, svou potravu, je pro ni velmi obtížné najít si jinou oběť. Nemůže běžet za člověkem, nemá takový rychlostní stupeň, opakuji, jsou velmi pomalí. Proto rádi vylézají na takovéto „čertovy brány“ a čekají, až pod nimi projde další oběť.
Pak je to jednoduché: když člověk projde dotyčnou bránou, larva se prostě shora spustí dolů, přilne k auře a pomalu se jakoby sune dolů, a pokud má člověk špatné myšlenky, emoce nebo něco, na čem by se larva mohla přichytit, tak přilne, a tím si našla nového pečovatele. Pokud se larva nemá na co přichytit a člověk má dobrou náladu, je-li šťastný, larva z něj po pár metrech stéká dolů a pomalu se vrací na své původní místo a čeká na další oběť. Takže v těchto branách není nic zvlášť hrozného, ale stále platí zásada, že kdo je předem varován, je předem ozbrojen…
V dávných dobách měly naše babičky jasný zrak a dokázaly je vidět. Proto říkaly, že se nemá chodit ďáblovou branou, a bylo pro ně těžké to všechno vysvětlovat ostatním, ale to ani nemusely – dříve lidé vždycky poslouchali staré.
V této vesnici, která je na obrázku níže, vypadá Ďáblova brána právě takto, a soudě podle cestičky kolem nich, většina vesnice na toto „špatné znamení“ věří a obchází je po straně.
Já tudy někdy projdu, abych je ulovila a přetáhla na sebe a pocítila toto kluzké stvoření, a z vlastní zkušenosti mohu říci, že to tak skutečně je. A dál po cestě je most a teče tam říčka, tak je tam shodím. Jestli se tam dostanou, je to pro ně horší než smrt, voda pro ně jako oheň pro nás. Tak si co nejčastěji myjte své domy vodou, je to nejen hygienické, ale i v mnoha ohledech užitečné, hlavně v rozích.
Tak tady to máte…
Děkujeme vám za pozornost!
Autor: Mavriniya Maievska, #Девятьмиров
Do češtiny přeložila Ivanka Marešová