Ego - co, proč jak? - Blog-články anjelskej pomoci - Anjelská pomoc

Všichni tím procházíme. Ztrácíme vědomí kým jsme, abychom se mohli znovu najít.

Ego

= iluze

= vytvořené já z toho, co nám druzí říkali, že jsme, nebo že máme být.

= ztráta uvědomění si sebe

= prezentace ve světě, maska, image

Vznik ega - v dětství, je to štít, umožňuje přežití, pokoušíme se jím zastřít svou bolest z ubližování, z citových ran, kterých se nám dostává od ostatních.

Ego řídí naše rozhodování a chování.

Jak ego poznáme - vlastnosti ega

Našeho ega se vše dotýká. Chce mít pravdu a poslední slovo. Chce vyhrát. Bojuje za spravedlnost a touží po odplatě. Touha po moci a vítězství je výsledkem kontroly "mužské" hemisféry, kontroly vnějšku - místo cítění vnitřku.

Bude po mém - tlačíme na druhé, aby si mysleli totéž co my. Chceme, aby druzí věděli co potřebujeme, po čem toužíme a uspokojovali naše potřeby, bez toho aniž bychom touhy i potřeby projevili. Vždyť nás přece mají rádi, tak to musí vědět. Další varianta, kterou ovládají i malé děti: holčičce upadl na zem bonbon a ona nepříčetně vřeští, že ho chce, přestože dostala jiný, téměř stejný. Nic ji nedokáže uchlácholit, u slova je ego a živí se. Vidíme, že nejde o bonbon, ale o něco důležitějšího. I v dospělosti používáme tento typ chování.

Ubližují mi, hraji roli chudáka, trpím - obdivujte mě. Poškodíme i sami sebe, jdeme do nemoci, jen abychom měli pravdu, aby bylo po našem, ať to stojí, co to stojí.

Napřed musím udělat to, co nechci, pak teprve dostanu co chci. I toto je ego, které nás omezuje, ale nemusíme poslouchat a dál se trápit otravnou činností. Máme možnost svoji "Dohodu" změnit.

Ego je sebezahleděné uznává jen samo sebe. Nerespektuje druhé. Zajímají ho zase jen jiná ega a s nimi bojuje . Pohrdá člověkem, který např. není známý, není bohatý…člověk pro něj nic neznamená.

Ego staví laťky - ještě výš, ještě víc, nejkvalitněji, nejrychleji, pořád nás dělá lepšími (dokázat rodičům nebo sobě, že jsem dobrý).

Ego není nikdy ve středu. Je výš nebo níž. Níž = je podceňování bez důvodu.

Ego chce upoutávat pozornost.

Ego potřebuje cíle - důležitost, chce něčeho dosáhnout něco mít.

Ego nepřipouští chybování - chyba je vina, ego nás neustále obviňuje a vede pak do deprese.

Ego chce dokonalost, tlačí k dokonalosti - zlepšovat se, být bez chyb, bez vad (nebudu stárnout, obejdu přírodu).

Ego neumí dávat - postoj "Já chci". Tok energie z venku dovnitř.

Ego nevěří sobě ani ostatním Všechny postoje musí podepřít rozumovými argumenty. Víme, že naše prezentace navenek je jiná, než jací skutečně jsme. Pak se nemáme se rádi,nevážíme si sebe, nemáme sebedůvěru.

Ego potřebuje potvrzení. Odsouhlasení, že dělá správně.

Ego popírá lásku.

Ego nezná toleranci, soucit.

Ego není schopno přijmout temnou stránku života (já nedělám nic špatného, jen dobře, chce žít jen "dobrou polovinu", proti druhé bojuje, chce ji odstranit.)

Co s tím?

Přiznat si ego a přestat se s ním ztotožňovat. Pochopit, že to chce moje ego, ale já nejsem ego a můžu se rozhodnou jinak. Odhalit laťky ega. Přestat tancovat, jak píská. Otočit smět toku energie . Dělat věci pro vnitřní naplnění, i bez smyslu.

Věřit , že jsem dobrá bez dokazování. Je to víra a už věřím, a tak nemusím nic dokazovat. Vím, že vždy dělám to nejlepší, čeho jsem schopna.

Já nejsem mé ego. Vypozorovat projevy ega, a nevěřit mu! Uvědomit si, co nás oslovuje a kam nás ego tlačí, jaké cíle vytyčuje . Máme možnost volby! Dát prostor své Duši, jen ona ví, kam kráčíme, co máme v daný okamžik udělat a kde být. Abychom ji uslyšeli,musíme se ztišit. Rozdíl: Ego křičí - Duše je tichá , ševelí.

Ego vykázat do patřičných mezí. Chceme, aby se stalo naším služebníkem, ne pánem. Ego je v podstatě elementární bytost, které jsme dovolili, aby nám přerostla přes hlavu a rozkazovala. Má se starat o fyzické funkce, procesy, které neřídíme, o zdravou funkci podvědomí, o naše dobré zdraví. Zde je jeho pravé místo a služba. Zde nám přináší užitek a v této roli ho můžeme mít rádi.

Takže udržováním bdělosti (kontrolou koho posloucháme) nenecháme ego opět vládnout. Bdělot nad myšlenkami, dále nad emocemi, city, jednáním.

Nové postoje:

- Nechtít být dokonalý, pojmenovat si svoje chyby a mít se ráda i s nimi.

- Naučit se říkat NE s láskou a bez viny.

- Umožnit sebelásku, radost, spontálnost, uvolněnost, jsem taková jaká jsem, nic nehraji - známka toho, že ego neposlouchám, že nacházím sama sebe.

Zdroj: Ranka, její CD a kurzy.www.ranka.cz

Knihy s touto tématikou:

Zdeňka Jordánová - Spratek

Osho - O Egu

M. Ruiz - Čtyři dohody

M. Ruiz - Pátá dohoda

www.svetmysli.net

O egu více:

Čím je možné začít? Prozkoumejte a hlídejte si tyto kategorie:

1. Hodnocení na dobré a zlé, líbí, nelíbí, nemám rád, mám rád.

2. Chtění - chci něco mít,něco změnit, něčeho dosáhnout, něco vytvořit, někoho ovládnout, něco použít - vede k připoutanost, závislosti.

3. Pocit jsem někdo, jsem vyjímečný nenahraditelný, vzdělaný, silný, skromný hodný … důvody své jedinečnosti.

4. Něco mám, mám rodinu, formu, bohatství, ženu, moc, nemám auto ….

5. Přijímat vše, co je teď, všímat si hlavně vnitřního odporu a distancovat se od něj. S navozením spokojenosti víte, že jste na dobré cestě.

Bdělost pomocí otázek

V meditaci: Čí je ta myšlenka? Moje, A kdo jsem já?

V běžném životě: Čí je ten pocit? Můj. Kdo jsem Já a chci Já být takový?

Po výbuchu emocí: Kdo má vztek? Kdo po tom touží? Kdo se bojí? Já. Kdo jsem já?

Nástrojem ega je mysl.

Já jsem ten, kdo vnímá … (je na smyslech nezávislé)

Představa hmotného světa je obraz. Vnímám ho smysly. Když zavřu oči, mizí ruka, noha., zbývá představa. K hmotě je potřeba přistupovat jako k obrazu, či odrazu.

"Já jsem tělo" je výplodem mysli. Je to proto, aby došlo k oddělení Ducha od Hmoty. Lépe je věta "Já jsem duch a mám k dispozici tělo pro svůj vývoj a transformaci."

Prohlášení Já si myslím - myslí si to ruka, noha nebo hlava, mozek? "Já si myslím" znamená, že v mysli je tato myšlenka a ruka, noha nebo hlava o ní neví. Já držím v ruce - ruka sama též neví, že něco drží. Kdo to ví, je ten, který celý proces a mysl sleduje. Pravé Já, Duch, Inteligence. Já - je nezávislé na představě mysli.

Situace, která vypadá stejně, je každým vnímána subjektivně a díky tomu různí lidé jinak jednají. / V případě duševních nemocí se objektivní svět - zprostředkovaný smysly - minimálně podílí na tvorbě představ a představa je tvořena převážně poškozenou myslí./ Dlouhodobé zátěže mysli vytvářejí citlivé spouštěče nekontrolovaného chování nebo zdroje trvalých duševních traumat.

Mysl je jen jedna. Má skryté sklony - příznivé a nepříznivé.

Mysli by nemělo být dovoleno utíkat k předmětům ve světě a k tomu, co se týká jiných lidí. Vše, co dáváte jiným, dáváte svému Já.

Myšlenka se stane klidnou dotazováním: Kdo jsem Já? Když shoří já, povstane uvědomění.

Stálé dotazování: Kdo jsem já? Komu se tato myšlenka přihodila? Odpověď : Mě, a kdo jsem já - mysl se vrátí do svého původního zdroje a myšlenka se uklidní. Tím vytváříme schopnost setrvávat ve svém zdroji. Nenechávat mysl jít ven, ale udržovat ji v srdci = niternost. Nechat mysl jít ve ze srdce = ztvárnění, hledět ven. Takže, když mysl dlí v srdci, Já, které je zdrojem všech myšlenek mizí a Já, které existuje vždy se rozšíří.

Mysl a dech mají stejný zdroj.

Skutečnou podstatou mysli je myšlenka Já - a začíná ego, představa, že já je činitel.

Dech je projev mysli. Mysl drží dech v těle. Po smrti těla si mysl odnáší dech s sebou.

Vzdávám se své individuality ve prospěch Boha, znamená zůstávat nepřetržitě v Já a nepřenechávat místo jiné myšlence než té, na Já.

Kdo je naše Já. Neustálé dotazování vede k Já. Já je uvnitř 5 obalů /ne vně/. Já musím uvidět, najít uvnitř. Zapomenout vše, co jsem se naučil.

Já je štěstí. Z nevědomosti si představujeme, že štěstí pochází z věcí. Když mysl vychází ven, zažívá utrpení. Když jsou touhy naplněny, mysl se vrací do svého zdroje a vychutnává štěstí, kterým je. / objeví se svět = utrpení/

Okem poznání je zůstávat klidný = rozpustit mysl v Já.

Stav bez touhy = zabránění mysli obrátit se směrem ven k nějakým věcem.

Moudrost je, když se neobjevují žádné věci. Neboli nehledíme si ničeho jiného než Já, neopouštím Já.

www.svetmysli.net